Jdi na obsah Jdi na menu
 


V bělostném rouchu

15. 6. 2009

Hrdě jak voják

V bělostném rouchu

já stanout chtěl bych

před Bohem svým.

 

Leč roucho mé bílé

každý den špinavým se zdá.

Neb Zlý svým štětcem pořád ho špiní.

Svým velkým štětcem od kolomazi.

 

Není dne bez poskvrny,

není dne s bělostným rouchem,

není dne kdy štětec mé roucho mine

a ostudnou šmouhu nevykoná.

 

Alespoň jednou ať zdaří se,

alespoň jednou ať proklouznu,

kolem pařátu se štětcem,

jež rychle a neúprosně šmouhy své píše.

 

Proč jít rovně tak těžké je,

proč štětec neúprosně šmouhy své píše,

šmouhy na roucho mé, duši mou.

Kdy mine mě štětec potupný?

 

Toť cesta je dlouhá a tisíce pokusů

ne jako voják, ale jak prosebník

připadám si stále, když večer

pak před Bohem klečím a odpuštění žádám.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA