Jdi na obsah Jdi na menu
 


Země smutku

17. 2. 2009

Země smutku

Ó zemi, ve velkém smutku jsi spoutaná.
Ve velkých křečích trpíš a není, kdo pomohl by ti.
Řítíš se do propasti bezedné, odkud návratu není.
 
K velkým bolestem předurčena jsi,
než Bůh ohněm očistí tebe
a každou živou duši,
která tě obývá.
 
Ó zemi Bohem odsouzená,
v těchto smutných časech,
satanáš tě zhanobil
a svými činy pošpinil.
 
Ale běda světu i lidstvu samému,
které špatnou cestou vydalo se
a Boha svého opustilo.
Soud boží nastane
a každý činy své obhájit musí.
 
Ale běda i těm,
kteří od Boha drahé dary přijali
a znesvětili je.
Bůh přísným soudcem bude.
 
Vzpamatuj se, národe boží,
zastav se před Bohem svým
s pevnou vírou a odvahou,
začni sloužit Bohu svému.
 
Aby Bůh proslavit se mohl
skrze národ svůj,
a ukázal světu,
že živ je a existuje.

Bůh dal nám také Ducha svatého,
aby radil jak žít
a jak chovat se,
když trpělivost ztrácíme.

Že netřeba nám bohatství a mamonu,
ale lidskosti, lásky, pochopení.
Být nápomocen každému,
sestře, bratru, sousedu,
protože lehce stát se může,
že zítra již pomoc jeho potřebovat budeš i ty sám.

Teď ještě můžeš zachránit se, dokud je čas.
Obrať své kroky,
začni žít bohabojně, laskavě
a zlo potírej.
Bud příkladem a světlem božím.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA