Sen z roku 1989 17.červenec
Zdálo se mi že jsem na krásné rozlehlé louce která byla plná květin plno kopretin,zvonečků
kartáčkú,plamínků no prostě nádhera.Cítila jsem se moc,moc krásně dobře se mi dýchalo
cítila jsem se velice šťastně.Najednou jsem ucítila pohyb pod nohama a já ztuhla.U nohou
jsem uviděla velkého hada který mi řekl tedˇ tě uštknu.V té chvíli jsem instiktivně uskočila
a dala se na útěk.Ale ten had mi stále byl v patách již jsem cítila jak jsem unavená a
nevěděla jsem již kam mám utéct.Najednou jsem slyšela hlas který mi řekl již se nemusíš bát nic ti již nehrozí podívala jsem se za sebou a viděla vysokou zeď která se za mnou objevila
rozhlédla jsem se kolem kde jsem se to octla bylo to někde kde byl vzduch krásně průzračný najednou jsem se cítila v bezpečí a v krásném prostředí ještě krásnější než předtím .Létali tam nádherní motýli a malé krásně zbarvené malé ptáčky s dlouhými ocásky jako mají rajky Ještě jednou jsem uslyšela hlas který mě řekl tady se nemusíš ničeho obávat jsi na ostrově kolem dokola je voda ,nic ti nehrozí.Bylo tam krásně teplo ne horko prostě ráj.Vzduch krásně voněl a já se cítila krásně .A pak jsem se vzbudila.Bylo to velké zklamání snažila jsem se znovu usnout aby ten sen mohl pokračovat ale již se to nevrátilo.