Můj čtvrtý sen
Zdálo se mi, že jsem na nějakém kopci jehlanovitého tvaru a na té špičce jsem měla postavený domek, který měl pouze jednu místnost, jedno okno, dveře, malou terásku z které vedly schody až dolů z toho kopce. Já jsem byla sama v té místnosti. Uprostřed bylo velké hamatné křeslo, které se tam svými rozměry vůbec nehodilo. Mě to ale vůbec jako nevadilo, protože bylo krásné letní počasí. Já měla otevřené okno i dveře, seděla jsem v tom křesle a poslouchala koncert, který jsem vnímala celou svou bytostí. Mistři zpěvu se předháněli, kdo zazpívá tu svoji písničku lépe, a já byla v této chvíli nejspokojenějším člověkem na světě. Po chvíli jsem si ale všimla, že zpěv začal ustávat a nakonec úplně ustal. Po chvilce jsem ucítila, že se docela citelně ochladilo a začal foukat slabě vítr. Vstala jsem a vyhlédla z okna a viděla jsem, že z Východní strany se blížila obrovská mračna tak černá, že jsem ještě tak černé mraky neviděla. Vítr začal sílit a já honem zavřela okno a ucítila, jak i celý domek zaskřípal pod náporem větru. Spěchala jsem ke dveřím abych je zavřela, ale šlo to velice špatně, protože domek se stále více nakláněl. A tak jsem skočila, chytla kliku dveří, ale závan větru byl již tak silný, že jsem se držela kliky z posledních sil a čekala, že každou chvíli mě to sfoukne z vrchu dolů. Ale naštěstí jsem se vzbudila. Dlouho jsem pak nemohla usnout. Stále jsem přemýšlela, co by tento sen mohl znamenat.