Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola třetí

25. 2. 2009

Kapitola třetí


V této kapitole si rozebereme dva příklady, jak nás Satanáš může vlákat do hříchu. To je když nám tvrdí, že hřích je normální běžná věc, dokonce pro náš přínosná, nebo také když nás utvrzuje v tom, že některé hříchy jsou velice malé a tak je nemusíme brát v úvahu.

Popřemýšlejme nad tím, jak nás může Satanáš přesvědčit, když nám říká, že hřích je svým způsobem něčím běžným-normálním. Ve skutečnosti nás nutí k tomu, abychom přemýšleli spíše nad svým zevnějškem, nad svým oblečením anebo vnějším představám. Samo sebou říká on. To  neznamená, že jsi  pyšný  – to je přece normální, že každý člověk chce být čistý, upravený. Také když je člověk lakomý, Satanáš říká „To je přece úplně normální, abys měl co nejvíce.  Každý to tak dělá. To přece není hřích a to co máš, musíš si hlídat. Někdo se zase rád napije. „To přece není hřích,“ lže Satanáš „Napít se je přece úplně normální. To je součást přátelské náklonnosti. To patří k náladě a veselí, které k přátelskému posezení patří“. Takovýmto způsobem i jinými se nám Satanáš pokouší namluvit, že uskutečněný hřích není ničím jiným, než tím, že jsi životaplný srdečný normální člověk. Jestli se Satanáši podaří tě takto svázat hříchem, pamatuj na čtyři vážná fakta.

1.        Hřích je vždy špatný a zlý, i když vypadá neškodně a normálně. Věřícímu člověku nemusí být vždy pravda na první pohled jasná. Satanáš rád skrývá podstatu věci hříchu. On také velice rád skrývá pravdu o sobě. Nový zákon říká, že Satanáš se může představit jako anděl.

2.        Ať vypadá hřích sebevíce neškodně, o to je nebezpečnější. Lidé, kteří se nejvíce odkloní z pravé cesty, jsou ti, kteří si myslí, že když je někdo pyšný a lakomý, že to patří k normálnímu životu. Zlo a hřích se stali lidem jako něco, čím se nemusí zabývat.

3.        Je třeba, aby věřící lidé viděli hřích takový, jakým ve skutečnosti je. Jednou všichni pochopí pravdu o hříchu. Až všichni lidé zastanou před svým Bohem,kde se každý bude zodpovídat za své skutky,pak zjistí, jak je hřích strašný.  Člověk může být nemocen dávno předtím, než pocítí bolest, tak i lidé mohou být nemocni hříchem a přesto si mohou myslet, že nezhřešili. Později přijdou na to,avšak to již může být pozdě.
Vědomí může být v útlumu dlouhý čas. A když přijde smrt, člověk pozná hořkost, když zjistí jak je hřích škodlivý. Takže věřící národ se musí učit už teď vidět hřích takový jakým je. Takovým jakým ho uvidí jednoho dne při posledním soudu.

4.        Dokonce můžeme říci, že hříchy které vyhlížejí neškodně a přitažlivě se stali příčinou Ježíšovi smrti. Ježíš byl vytrhnut ze slávy svého otce, kde by nepoznal bídu života. Ale Bůh ho poslal sem na tuto zemi, kde se narodil jako jiné děti. Ten žil v tomto světě hříchu, byl pokoušen Satanášem, hladověl, žíznil. On, Bůh života umíral v agonii, to vše kvůli hříchu, který může vypadat tak přitažlivě a pro hříchy lidí. Kdyby si věřící vzpomněli na Ježíše Krista, který trpěl kvůli nim na kříži, teprve by pochopili, jak je hřích špatný a včas se vzpamatovali a již nekonali hříchy.

Jinými způsoby nutí Satanáš lidi, aby hřešili, když jim tvrdí, že malými hříchy si neuškodí, když náš Satanáš takto mámí, musíme si uvědomit následující fakta.

Za prvé, že nejmenší hřích zůstává hříchem. Když budeme takto hřešit častěji, tak se stane ještě větším hříchem, než by se mohlo zdát. A tak zůstává veliký hřích proti Bohu a jeho slávě.

Za druhé: jeden malý hřích vede k dalšímu většímu a pak zase k ještě většímu a pak již nevybředneme z nich vůbec. Tak zhřešil David, když zatoužil po ženě jiného muže, protože byla velice krásná a protože zhřešil tím, že po ní zatoužil. Zhřešil po druhé, že i když věděl, že je provdaná, pojmul ji za manželku. Potřetí zhřešil již vážným a zlým hříchem, že poslal jejího muže tam, kde přišel o život v bitvě. To je příklad, že když člověk začne hřešit, čím dál tím více hřeší a to čím dál tím horšími a těžšími hříchy. Ale vždy to začíná těmi malými, nenápadnými hříchy, o kterých nám Satanáš říká, že je to zanedbatelný a bezvýznamný hřích.

Za třetí. Nejsmutnější je však to, když člověk se vzdálí  Bohu.Tehdy Duch svatý v nás pláče jelikož  svého spasitele rozpínáme znovu na kříži. Svými hříchy a nepromyšlenými skutky které si ani neuvědomujeme mu znovu a znovu ubližujeme.

Za čtvrté. Někdy může být v jednom malém hříchu největší nebezpečí. Malé hříchy se dokážou udržet velmi dlouho v životě, dokud nezapříčiní zlo. Je to jako malý otvor, který se vytvoří v korábu. Voda vniká dovnitř do té doby, dokud koráb nepotopí. Jeden hřích může zavinit zánik jednoho života věřícího člověka. Mnoho věřících lidí dříve raději postoupili mnohá strádání, než by udělali malý hřích. Koneckonců Bůh ukazuje, jak může být silný škodlivý i ten nejmenší hřích. Lidé vědí, že nemají silu proti němu bojovat. Egypťané nazvali ty malé vši a mouchy, které na ně seslal Bůh „Božím prstem“. Byli to malí živočichové, ale silní když je Bůh použil jako trest.. V Bibli je psáno, že hřích dává odměnu a tou odměnou je smrt.

(Římanům 6:23)
Neboť odplatou za hřích je smrt, ale Božím darem je věčný život v našem Pánu, Ježíši Kristu.
http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/nbk/R6.php

Každý hřích byť malý nebo velký přináší duchovní smrt. Proto nevěřte ďáblu, když říká, že malé hříchy neškodí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA