Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejmenší z nejmenších

6. 7. 2009
Člověk: Satane, ty nejmenší z nejmenších. Jakým právem se chceš vyvyšovat nade mne, nad člověka? Bůh přece řekl - ty klanět se člověku budeš. Avšak tvá pýcha byla silnější. Místo toho jsi plány spřádal, jak mne, člověka, před Nejvyšším pohanět, jak ukázat že já jsem menší tebe. Jak zostudit mne před Bohem, abys ty byl po Bohu první, abys ty seděl po jeho pravici. Díky tobě, jsme my lidé byli vyhnáni z ráje. Avšak s námi i ty. A ty ses nepoučil. Dál spřádáš své sítě, ty dál ponoukáš nás lidi ke špatnostem. Abys pak prstem před Bohem ukazoval…
Satan: Vidíš Bože? Chtěls dokonalého člověka stvořit, ale podívej se na něj. Jak oddává se alkoholu, jak se směšně kymácí, jak mluví z cesty. A nakonec – jak z něj ubohá troska zůstává. Tys chtěl s ním vést důležité hovory o životě, o zemi, o vesmíru, avšak on tím vším opovrhuje a raději než tebe alkohol má.
Bůh: Však já moc dobře vím, kdo člověka k pití alkoholu ponouká, jak se mu vemlouvá, jak svádí ho. Ne člověk, ale tys ten špatný, tys ten kdo ho dovedl do záhuby. Já moc dobře vím, kdo říkal – „pij, napij se, bude ti dobře, a když se ti to nebude líbit a budeš chtít, můžeš kdykoliv přestat“. Když ale postavím všechny opilce do jedné řady, tak všichni před tebou budou a ty až na jejím samém konci. Protože každý z nich propil duši svou, ale tys propil všechny duše jejich.
Satan: A co támhle? Vidíš Bože – támhle toho? Jak hromadí majetek? Jak se pachtí a shromažďuje? Celý život okrádá ostatní, podvádí, loupí. Dokonce i život kvůli penězům vzal. To je ten dokonalý člověk, který měl mít duši? K čemu mu je? Je malinká jak zrnko máku. A černá jak uhel. Kdo by viděl, co za ošklivosti se v ní skrývají, zemřel by děsem.
Bůh: A kdo mu našeptával - „vezmi si, vezmi si ještě, ať máš dost, ať máš více než ostatní, ať do konce života nemusíš pracovat? Kdo našeptával – kraď, kraď, neděláš to pro sebe, děláš to pro svou rodinu? Kdo našeptával – zabij, zabij, neboj se, nikdo se nedívá, na to nikdy nikdo nepřijde?“ A proto já říkám. Když vezmu všechny zlotřilce světa a postavím je do jedné řady, ty budeš stát na jejím konci. Neboť všechno to je tvá práce. Všechno utrpení, všechna bolest, všechna krev, počínaje Ábelovou, špiní tvé ruce.
Satan: A kde je ta láska k tobě Bože? Říkals, člověk mne bude milovat. Podívej se, nadávají na tebe, plivou, špiní tvé jméno. Uctívají jiné bohy. A mnoho, mnoho jich říká – Bůh neexistuje. To je ta láska, kterou tys čekal od člověka?
Bůh: Však ty moc dobře víš, proč někteří mne nemilují. Kdo jim našeptával - „nevěř, nevěř, vždyť jsi ostatním k smíchu“? Kdo jim říkal – „věříš v něco, co nevidíš“? Kdo jim zakrýval oči? Kdo je vedl po slepé cestě? Avšak já říkám, až postavím všechny nevěřící do jedné řady, ty budeš stát na jejím konci. Protože oni zbloudili, jelikož neviděli. Ale tys je zavedl na špatnou cestu a viděl jsi.
Satan: V tvém jménu umírali lidé! Kolik jich skončilo na hranicích, kolik jich bylo zabito ve svatých válkách! Kolik utrpení bylo v tvém jménu spácháno!
Bůh: „Ano, ve jménu mém. Kdo však poblouznil ovce ve stádě mém? Kdo mi kradl ty nejkrásnější perly z mého náhrdelníku? Kdo jim našeptával – „vždyť máš moc danou Bohem, tys vyvolený, tys nade všemi, tys jediný moudrý, tys prozíravý. Sežehni plamenem všechny, kdo jdou proti tobě, protože když jdou proti tobě, jdou tím proti Bohu“? Já moc dobře vím, cos jim ty do srdcí zasel. Ale já říkám, až postavím všechny tyto zbloudilé ovce do řady, ty budeš stát na jejím konci. Protože ony byly oblouzněny, ale tys nebyl. Tys moc dobře věděl, co činíš.
Bůh: Když však povyšovat se chceš nad člověka, řekni. Co ty sám jsi vytvořil? Co jsi krásného udělal? Neznám od tebe jedinou píseň, jediný obraz, jedinou stavbu, nad kterou by lidské srdce zaplesalo. Ukaž mi někoho, kdo tě ze srdce miluje? Ukaž mi někoho, komu jsi odpustil? Ukaž mi někoho, za koho bys život položil. Ukaž mi někoho, kdo by položil život za tebe. Mlčíš. To všechno tobě chybí. Všechno to jsem totiž vložil do člověka, když jsem ho stvořil. Všechno to jsou vlastnosti mé - boží. Neboť on je obrazem mým. Proto tys až po člověku. Proto ty nikdy nebudeš před ním. Umíš jen bořit a ničit. Umíš jen mučit lidskou duši. Umíš jen slibovat. Nadýmáš se a naparuješ, zveličuješ sám sebe. Strašíš člověka. Budíš v lidech zdání, jak velkou moc máš. Jak velkou silou vládneš. Přitom ty sám víš, že ne ty, ale člověk tu velikou moc má. A moc se bojíš, aby on na to jednou nepřišel. Proto neustále odvádíš jinam jeho pozornost. Proto odvádíš jeho pozornost ode mne. Snažíš se mu namluvit, jak malý nicotný a slabý je.  Avšak tvá slova jsou jen prázdno a klam. Tys malý. Právě tak jako to zrnko máku. Spousta mých věrných tě již prohlédla.
Člověk: Satane, odstup ode mne. Nechci již více ti naslouchat. Bál jsem se tě, protože myslel jsem si, jak velkou moc nade mnou máš. Naslouchal jsem ti, protože jsem přes tvůj vodopád slov neslyšel jediné slovo Boha. Viděl jsem jen tebe, protože přes tvůj stín jsem neviděl ani kousek z boha. Teď když vidím, jak malý jsi, tak slova tvoje ke mně nedolehnou, stín tvůj na mne nepadne. Teď už vím, že mám více než ty. Umím stavět, skládat písně, malovat, tvořit. Umím se radovat z krásného. Umím milovat, umím odpouštět. Umím sám sobě vzít, abych ostatním dal. Umím dát to nejcennější, co mám – svůj život pro jiné. Toho ty schopen nejsi. Proto jsi a navždy zůstaneš ten nejmenší z nejmenších.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA