Proč se stává tolik zlých věcí na zemi?
Ty pořád ptáš se, proč dopouštím zlému konání, ale víš ty vůbec, co zlem jest?
Jak poznat chceš dobro, když zla nechápeš?
Tak, jako dítě na horká kamna sáhne, a příště pozor si dá, tak lidstvo musí pamatovat chvíle, kdy zle mu bylo, aby příště těchto chvílí se varovalo.
Jak může otec naučit syna pevně stát na nohou svých, když každý kamínek z cesty mu uklidí?
Jak může otec naučit syna svého povoz řídit, když jen rovně jezdit bude, bez zatáček?
Jak může matka naučit svou dceru šít, když šít ji nenechá, aby do prstu jehlou nepíchla se?
Jak může matka naučit svou dceru vařit, když vařit ji nenechá, aby při vaření nespálila se?
Jak můžu Já, váš Otec, naučit vás stát si pevně na svých nohou, když bohatství světa dal bych vám najednou? Jak můžu Já, váš Otec, naučit vás řídit celý vesmír, když nenechal bych vás řídit své životy? Jak můžu Já, váš Otec naučit vás lásce, když zlobu byste nepoznali? Jak můžu Já, Váš Otec naučit vás vážit si každého života, když válkou bych vás neprovedl?
Až syn upadne a otec mu odřené koleno ošetří, až v zatáčce syn z povozu vypadne a otec jemu přispěchá na pomoc, až matka pofouká spálený prst či prst jehlou popíchaný – všem bolest nastane. Otci za bolest synovu, synovi za odřené koleno. Matce za dceřinu bolest, dceři za spálený prst.
Stejně tak já bolest s vámi cítím po prodělaných válkách. Stejně tak já spěchám vám na pomoc, bolest utišit a potěšit sebe i vás.
Stejně tak jako otec cítí hrdost, když syn jeho opět nasedne na povoz a nezdolán neúspěchem zkouší znovu a znovu povoz řídit. Stejně tak jako matka, která je hrdá na dceru svou, když vařit nepřestane, přestože předtím spálila se.
Stejně tak i já hrdý jsem na vás, když po útoku zla znovu vstáváte na své nohy a poté pevně stojíte.
Neb ve světle zítřků, kdy daruji vám vesmír, vy budete muset stát pevně na svých nohou a nebát se ničeho.
Pamatuj, co, sám zkusíš, to víš, to znáš, z toho ponaučení si uchováváš. Stejně tak lidstvo bičováno zlem stává se odolnějším a vytrvalejším.
Tak Já sleduji vás – lidstvo. A srdce mě bolí, když slyším sténaní vaše. Nepovolím však, neb jsem větší, tedy vidím dál. Vím, co přijít může. Musíte připraveni být, na vše, co teprve nastane. Protože jen ten, kdo hodně zakusí, ten vytrvá.
Nemějte však strach, padnout vás nenechám, já při vás stojím a má ruka vždy podrží vás.
Pamatuj, Já netvořím člověka, jedince, ale lidstvo celé. To je má snaha. Každou minutu několik z vás narodí se a několik zemře. Jak kolotavý vody var. Neposedné bubliny vzdouvající se a zase praskající. To vy jste. Pro mě pár vteřin, pro vás věčnost celá. Vyvařím z vody této to, co by mohlo tuto vodu v budoucnosti zkazit. To dobré ponechám. Neb Já jsem ten stavitel, Já jsem ten kuchař. Neodešel jsem od vás, ač mnohým se to zdá. Jsem stále tu. Když vidím dobré, dobrým se mu odvděčím. Nechceš nebo tomu nevěříš? Nechej tedy být. Najde mě jen ten, kdo mě hledá, ten, kdo ve mně věří.