Vzpomínky které zabolí
12. 2. 2010
V mžiku jsem byla doma v Bulharsku a vzpomínky byly hmatatelnější a já najednou byla na nádraží v našem městě Dolním Dabníku po letech jsem přijela za tatínkem, který se po druhé oženil a já se měla setkat poprvé se svou druhou maminkou.Bála jsem se, zda si budeme rozumět a jestli bude taková jak se vždy popisují macechy.Nevěděla jsem kde bydlí a nikoho jsem neznala.Viděla jsem stát povoz s koňmy atak se zeptala pána který již nasedal na kozlík jestli nezná Aliho Saida.On se usmál a řekl kdo by ho neznal a kdo jsi ty?řekla jsem že jsem jeho dcera. Ááá ty jsi ta co žiješ vČeskoslovensku, pojď já tě odvezu ty nevíš kde bydlí viť.No to je pravda že nevím.No oni koupili domek u řeky tam se ti bude líbit.Mají velkou zahradu uvidíš.Byl to velice milí dědoušek a bylo cítit upřímnost z jeho slov i hovoru.Mluvil se mnou jako se svou vnučkou i když mě neznal.Když jsme projížděli městem po hlavní třídě tak jsme potkávali jeho známí,a každý byl zvědavý koho že to veze a on se jen usmíval a říkal to je Alikova dcerka ta co žije v Československu nezapoměl dodat bylo vidět, že mu to dělá dobře, že je středem pozornosti.Nikam nespěchal jel krokem a bylo vidět že jeho koníčci byli již zvyklí na toto tempo.Když k nim mluvil chlácholivým hlasem bylo vidět jak je má rád a oni zastříhali ouškama jako že ho berou na vědomí.Řekla jsem mu to že ho mají rádi že je to vidět jak stříhají ušima když jím něco povídá.A v té chvíli šťastnějšího člověka byste nenašli úplně se rozzářil a říkal je vidět že koníčkům rozumíš, málo kdo si všimne takový detail.Bylo mi náramně dobře že jsem ho potěšila.Od této chvíle jsem měla človíčka kterého jsem si získala jen postřehem.Kdykoliv potkal mého tatínka později vždycky mě pozdravoval a já jeho.Jsou to maličkosti ale naskočí vám vzpomínka a je to.Se svou druhou maminkou jsem si ze začátku nerozuměla protože jsem stále nemohla zapomenout na svou maminku a nemohla pořád tatínkovi odpustit, že se oženil podruhé.Byla jsem obtažitá a nepřístupná prostě hloupá.Ale časem když jsem více a více ji poznávala zakopala jsem válečnou sekeru a dokonce jsem ji sama od sebe začala říkat maminko a to už je co říct.Nakonec jsem ji měla moc ráda byla to zvláštní duše měla pro každého dobré slovo mluvila potichu a byla velice spořádaná a čistotná což mě inponovalo.
Mnoho lidí za ní chodilo pro radu.Byla velice moudrá a rozšafná.Teď bych byla šťastná kdyby tu byla alespoň chviličku.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář