Hajej, dadej
Stalo se v roce 1970.Narodila se nám holčička okatá a velice hezoučká.A jelikož ze strany manžela jsou většinou světlé pleti tak naše dcerka byla všech mazlíček.Dokonce i její bratránci chodili ji vozit v kočárku a uspávali na zahradě a nejvíce chodil Pavlík .Rád ji vozil zpíval jí Halí,belí dokud neusnula.Všechny děti jsem měla moc ráda.Pavlík byl taková tišší dušička,milé povahy.Klidný a moc hodný.Tak jako jindy přišel po škole když již měl své povinnosti za sebou
zda by mohl naši Milenku povozit a uspat.Tak jsem ji dala do kočárku a oji vozil před okny po betonu a zpíval ji Halí,belí.Najednou jsem slyšela tlumený pláč Milenky a tak jsem letěla se podívat co se stalo.U zdi stál Pavlík a pořád říkal Halí,belí a opodál kde končil beton byl převrácený kočárek a někde pod ním plakala Milenka .Letěla jsem kolem Pavlíka a zvedla kočárek,a vzhledem tomu že byla v peřince vůbec nic se jí nestalo ale protože usnula tak pádem se samozřejmě velice polekala.Jinak byla úplně v pořádku .Ale nikdy nezapomenu na Pavlíka jak byl z toho vyplašený.Teď je již dávno sám tatínkem a spolehlivým manželem své ženy.