Zahrada
4. 2. 2010
Dnes jsem si prohlížela dům a zahradu jedné milé paní se kterou si dopisujeme e-mailem.Když jsem viděla záplavu květin a vše upravené a krásné.Vytanul mi obraz zahrady kterou jsem kdysi, ještě jako malá viděla
v Bulharsku.Bydleli jsme ve městě Kazanlik a blízko je vesnička jménem
Magliž.Tam byla maminka pozvána svojí kamarádkou na návštěvu.Když jsme přišli před dům tak z venku byl jako každý jiný. I když byl celý krásně dřevený.Ale když jsme šli dozadu na zahradu zůstala jsem stát a jen koukala.Zahrada byla do kopce a terasovitě
uzpůsobena tak že každé to patro byla jako jeden záhon a co záhon to jiné rostliny.Bylinky,luštěniny papriky,rajčata,cukýny v té době řečené tykvičky,
květiny různých barev.A vše bylo neskutečně čerstvé vše bylo zeleňoučké.
a člověk když na to hleděl měl chuť na tu čerstvou zeleninku.Nešlo mi to do hlavy když je tak horko že je to tak čerstvé a tak jsem se zeptala zda si mohu prohlédnout tu zahradu když jsem vystoupala schody až na vrch a podívala dolů byla to taková krása, že jsem si připadala jako v pohádce.Ještě když jsem se přiblížila k prvním záhonům jsem slyšela zurčení vody,a viděla potůček který stékal z kopce dolů a každé patro mohlo být napojeno tak aby
voda natekla k rostlinkám a tak se pokračovalo až dolů .Voda byla křišťálově čistá.Člověk mohl jen čekat že se objeví malé květinové víly které budou poletovat a tichými tenoučkými hlásky zpívat a smát se v takové záplavě vůní a barev.Pak přijde noc a nad tou zahradou se bude vznášet namodralý opar a malé víly po tanečních výkonech příkryté voňavými plátky růží sní své vílí sny.
A je tu inspirace na pohádku.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář