Jdi na obsah Jdi na menu
 


Morava

12. 1. 2010

Morava je krásná zem. Tak zní písnička a já bych dodala - a každý je z ní okouzlen.

Morava je nejen krásná zem, ale má i krásné lidi. Samozřejmě, že i tam se najdou lidé, jako všude jinde, kteří jsou špatní. Ale naštěstí jich není tolik. Celkově jsou to lidé milí, bodří, s osobitým humorem, veselí, upřímní a přátelští.

Vdala jsem se na Moravě. Jsem sice cizinka, ale žiji tady v republice od roku 1958. Jsem zde od mala.

Když mě manžel dovezl na Moravu představit svým rodičům a rodině, měla jsem strašnou trému. Jeho tatínek to vůbec nezlepšil, když řekl „Tak nám ji představ, ať vidím, jaký máš vkus“. Připadala jsem si jako zboží na pultě. Ale obstála jsem a dobře to dopadlo. Když jsme se pak brali, tak jsem zažila zase šok. Jako na každé svatbě se pije slivovice, a já jsem si měla podle zdejších zvyků s každým připít. Já jako abstinent jsem si musela nenápadně vyměňovat štamprlata s manželem, který to za mě musel vypít. Nerada na to vzpomínám, protože mám pocit viny za jeho pozdější  stav. Bylo mu druhý den velice špatně. A to jsem ještě netušila, co mě ještě vyděsí ještě více. Když se už v nočních hodinách pomalu všichni rozcházeli, tak mi bylo oznámeno, že na Valašsku je takový zvyk, že když ženich je ve špatném stavu, tak nevěsta stráví svatební noc se svým svědkem. To mě vyděsilo načisto, protože můj svědek, manželův švagr, hanák, robustní postavy byl chlap jako hora. Naštěstí švagrová to slyšela a uklidnila mě, že to není pravda a mě spadl kámen ze srdce. Jen manžel chudáček, celý další den se musel dostávat z nezáviděníhodného stavu.

Později jsme se přestěhovali k jeho rodičům natrvalo a žili jsme tam 10 let. Byla tam nádherná příroda. V létě jsme chodili do lesa, který byl na velikém kopci. Když bylo jasno, tak prý z tohoto kopce byly vidět i Tatry. Když byly vánoce, tak to pociťoval člověk celou svou bytostí. Zasněžená příroda, městečko zachumlané v údolí, kolem dokola vysoké kopce, lesy. Srnky k nám chodily až do zahrady na jablíčka. Také veverky, sovy, výr, lasičky. Ráno co ráno, nás budila sýkorka, která měla hlad a dožadovala se máku a nějakého loje, když ho již dozobali. Chystání vánoc bylo vždy doopravdy vánoční atmosférou nabito. Přesně tak, jak to mám ráda. V kamnech praskal oheň, doma bylo teploučko, příjemně, vonělo jehličí a františek. Na kamnech se smažili kapři a v rádiu hráli koledy. To jsem měla vždy nádherný pocit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář