Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vnímání krásy

22. 6. 2009

Čas od času potřebujeme něco, co uspokojí naši duši i cit pro krásu. Toužíme po něčem, co nás naplní uspokojením. A jestliže nemáme možnost ze zdravotních důvodů, či jiných, tak naše dušička strádá a touží po tom, něco takového vidět nejen v televizi a na DVD, ale vidět to živě.

 

Touží slyšet zpěv ptáků, cítit vůní rozkvetlých lip nebo divoce rostoucích bylinek, kořeněných vůní různých druhů trav, nebo vůni posekané trávy. Brouzdat se v orosené trávě a cítit jak nám svou  chladivou a svěží rosou hladí unavené nohy, cítit hedvábný dotyk ještě nevzrostlých jetelíčků, které vám dají pocit, že se pohybujete v mechu. Je krásné, když vám sluníčko svými paprsky pohladí obličej a cítíte jeho blahodárné působení po celém těle. Když přicházíte k lesu a máte pocit, že vcházíte do majestátného chrámu krásných stromů, které vás přivítají vůní hub, malin, jahod, a borůvek. Když břízy zašelestí svými třepotavými listy na krásných bělostných kmenech.

 

Jestlipak si vůbec člověk dovede uvědomit, jak Bůh vše dokonale vytvořil pro to, aby nám to bylo nejen ku prospěchu zdraví, ale aby nás to hladilo i na duši. V takové chvíli když jste v lese a slyšíte šumění stromů a zpěv ptáků v jejích korunách, je to hudba pro naše duše, které to vnímají jako balzám a očistu a pociťují velebnost tohoto okamžiku. Chce se vám zpívat. Je to harmonie, která k nám promlouvá, když chceme přírodě rozumět. Tak se s ní ztotožňujeme, a nemohli bychom jí ubližovat.

 

Někde jsem četla, že nějaký chlapec byl slabý a nesvědčil mu pobyt ve městě. Lékař doporučil rodičům, aby se přestěhovali blíž k přírodě a tak se přestěhovali nedaleko města do domku se zahradou, kde měli i vzrostlé krásné stromy. Otec se synem často pobývali na zahradě a hráli šipky. Terč si však udělali z jednoho z těch krásných stromů. Vždycky když se šipka zaryla do stromu, se zdálo otci, že strom zasténal a bylo tomu tak několikrát. Otec si vždycky řekl, že je to hloupost, že se mu to jen zdálo. Ale pak řekl synovy, že již radši nebudou hrát šipky a zakázal synovy, aby házel šipky na strom. Syn si však pozval kamarády a nejen že hráli šipky, ale i vyřezávali do stromu svá jména. Večer chlapcovi kamarádi odešli a chlapec ještě chvíli seděl pod stromem a pak šel domů. Celý týden pobýval ve stínu stromů, kde hráli s chlapci šipky, a cítil, že je mu hůře a hůře až nakonec musel jít k lékaři. Ten si nevěděl rady, proč se mu jeho zdravotní stav tak zhoršil. Až po měsíci zjistil, že látka, která mu zhoršovala zdraví, byla produkována stromem, z kterého si udělali terč na šipky.

 

Dovětek toho bylo, že otec šel k tomu stromu a omluvil se mu za syna a nikdy již nedovolil, aby syn ubližoval přírodě. Syn musel též jít a omluvit se tomu stromu. Možná že je to pohádka, ale mohli bychom si vzít příklad z toho, že vše má svůj smysl a jestli si toho přestaneme vážit tak můžeme následky přičíst jen samy sobě a naší hlouposti. Chraňme to, co je nám dáno, aby nám to sloužilo ku prospěchu. I příroda se umí bránit, nezapomínejme na to.Bůh nám dal takové bohatství, které jsme my, ani ocenit nedokázali.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář