Před Štědrým večerem jsem se snažila po dlouhé době napsat něco, co jsem pociťovala, že mám napsat. Když jsem to dopsala, zmizelo mi to celé z počítače. Začala jsem znovu. Napsala jsem to a znovu to zmizelo. Znovu jsem to celé napsala a zase článek zmizel. Tak jsem to vzdala. Ale to nutkání to napsat, zůstalo.
Dnes je sice po Štědrém dnu, ale osobně si myslím, že není nikdy pozdě, co se týče lidského chování a citu. Chtěla jsem napsat, abychom než usedneme k bohatě prostřenému stolu, se pomodlili k Bohu a poděkovali mu za to, že nám dal tu možnost, se svými nejbližšími prožít ten nejkrásnější svátek roku v pohodě a klidu.
Ale také ve svých modlitbách vzpomenout na ty, kteří takové štěstí nemají. Dlouhodobě nemocní, staří lidé, kteří někoho ztratili, děti které ztratily své rodiče, týrané děti a zneužívané, děti žijící na ulici, lidé kteří opakovaně ztratili domov při povodních. To jsou tragédie, které nás nenechají na pochybách, že zítra nás to může také potkat. Je mezi námi mnoho nešťastných lidí. A stačilo by tak málo, být alespoň o Vánocích vstřícnější a štědřejší, říct pár upřímných a ohleduplných slov. Dát oběd nebo večeři někomu o kom víme, že je sám a nemůže si sám uvařit. Nebo nemá žádné finance. Nemyslím tím ty, kteří holdují alkoholu, ale dát najíst a napít člověku v nouzi. Právě starší lidé potřebují pomoc. Ale pomoci můžeme kdykoliv, nejen o vánocích. Víte, Bůh nám vloží do srdce takové vnuknutí, že by nebylo špatné, udělat pro toho a toho člověka něco. V takové chvíli si řekneme - jak to, že mě to již dávno nenapadlo? Snažme se podle možnosti si pomáhat. Vždycky když slyším v televizi, že někomu ublížili, a hned druhý den kolik lidí se ozve, že by jim chtěli pomoci. Potěší to člověka, že přeci jen u nás ještě žijí lidé, kteří mají srdíčko na pravém místě.
Chtěla bych těmto lidem, kteří pomáhají, kde mohou a všem kteří nejsou lhostejní popřát Šťastný Nový rok 2010 a božího požehnání, protože takovým lidem Bůh dvojnásob požehná. Ve všem budou úspěšní, protože Bůh je povede. Ať jim Bůh dopřeje hojnosti, Bůh ví, proč tak činí. On je dobrý hospodář a ví, kde může investovat a komu dopřát, protože tito lidé vědí, jak s tím co mají navíc nakládat. Vždy si v takové chvíli vzpomenu, co jsem četla v Bibli. Že majetnější lidé, kteří měli vinice, když byla sklizeň, museli část úrody nechat na keřích, kde si je mohli obrat vdovy, sirotci a chudší obyvatelé. Bylo to velice lidský počin. Bylo to výchovné, a učilo to lidi ke skromnosti. Už to, že museli myslet i na jiné, ne jen na sebe.